Kobu-do

Umění KOBUDO pochází stejně jako karate-do z největšího ostrova souostroví Ryukyu [rjúkjú], Okinawy, který nyní patří Japonsku. KOBUDO ve volném překladu znamená „malá škola bojového umění“, a na svou obranu používá hospodářské nástroje tehdejší doby.

Dříve se nepoužíval termín KOBUDO, nýbrž kobujutsu [kobudžucu], přičemž jutsu znamená v překladu technika nebo také umění. Rozvoj tohoto umění podnítil vpád a následná okupace klanu Satsuma, stejně jako zákaz nošení zbraní v roce 1507, jenž vydal král Sho Shin [šó šin]. Proto museli rolníci a velkostatkáři vyvinout systém účinné obrany se zbraní i bez ní. Každý, kdo se více zajímá o karate zjistí, že obě tato umění mají mnoho společného: podobnou historii, následný vývoj i technický potenciál. Historie obou umění se datuje daleko do čínské minulosti – přesněji do Shaolinu [šaolinu], kde můžeme i dnes spatřit ve starých kata [sestavách] použití nástrojů KOBUDO.

Tréninky probíhaly pod rouškou tmy a jen málo lidí vědělo, kdo vlastně tyto umění ovládal. První poodhalení přišlo až v r. 1903, kdy se uskutečnila první veřejná ukázka tohoto tajemného umění. Dokonce o rok později se povolila japonská vláda praktikování těchto umění jako součást tělesné výchovy na okinawských školách. Tímto krokem bylo KOBUDO i karate zachráněno před jistým zapomenutím. Jak umění karate, tak i KOBUDO mohou být provozována a trénována jako celek, ale i nezávisle na sobě.

Ve skutečnosti se až nyní obohatilo toto umění o duchovní prvky, které převzalo od jiných bojových umění a které ho povýšily na autentické budo [budó] (v překladu cesta válečníka, což býval soubor japonských bojových umění).

A od té doby se stalo KOBUDO, stejně jako karatedo, ke kterému má nejblíže, cestou k dosažení vlastní dokonalosti, kde je největším soupeřem každý sám pro sebe, stejně tak jako nám to vypovídá jedno staré japonské přísloví:

Kdo zná druhé, je chytrý.

Kdo zná sama sebe, je moudrý.

Kdo přemáhá druhé, je silný.

Kdo přemáhá sama sebe, je mocný.

    Nejdůležitější a nejkrásnější věcí, kterou si na tomto umění cení všichni zastánci tradičního pojení bojových umění je to, že až do této doby se KOBUDO drží konceptu bojové techniky a neumožňuje soutěžní využití, a právě to bylo nejlepší zárukou toho, že nepodlehlo technickým a myšlenkovým změnám, které ničivě působí v jiných bojových uměních.

Zbraně Kobu-do

Nejpoužívanější zbraně:

 BO (tyč – základní délka 180 cm)
 SAI (kovový trojzubec, který sloužil na držení kol na dřevěných vozech)
 NUNCHAK (nunčak) (dřevěný cep, kterým se mlátilo obilí)
 TONFA (rukojeť, která držela mlýnské kolo)
 KAMA (srp, který se používal na sekání obilí).
 SEIRUTOU (seirjúto) (mačeta)
 CHIMBE (čimbe) (štít)
 SURUCHIN (suričin) (řetěž)
 NAGINATA (halapartna), atd.