Karate-do v Japonsku

Tento žák mohl nahlédnout do každodenního života svého mistra a do způsobu jeho myšlení. Okinawské rozdělení stylů je následovné:

– Shuri-te a Tomari-te patří do systému Shorin-ryu. Shorin-ryu je nadřazený pojem pro okinawská bojová umění vnějších škol. Tento styl se vyznačuje rychlými pohyby a plynulými kombinacemi. Tento styl je odvozený od vnějších čínských škol

– Naha-te patří do systému Shorei-ryu. Shorei-ryu je souhrnné označení pro všechny okinawské bojové systémy, které jsou odvozené od čínských vnitřních škol. Pro tento styl jsou typické zakořeněné postoje a speciální dechové cvičení. Pohyby jsou méně rychlé než v Shorin-ryu, jsou však v dokonalé harmonii s dýcháním.

V roce 1901-02 byla u příležitosti návštěvy školního komisaře japonské provincie Kagoshima, pana Shintara Ogawa, uspořádaná ukázka karate v jedné škole v Naha. Pan Ogawa po návratu do Japonska předal zprávu ministerstvu kultury v Tokiu, což přimělo ministerstvo k zavedení karate do okinawských škol.

Proto začátkem 20. století nastává zlom v okinawském karate. Skupinka karatistů vedená mistrem Itosu Ankoem, začala pracovat na systému zavedení karate do školních osnov. Pro tuto příležitost sestavil mistr Itosu Heian Kata, které se dodnes učí začínající karateka. Mistr Itosu se také snažil o modernizaci karate-jutsu, coľ vedlo k poměrně velké změně ve vedení tréninků. Z dřívějšího karate-jutsu byly odstraněny všechny extrémně nebezpečné techniky a důraz se přesunul na rozvoj fyzického zdraví skrze cvičení kata. Také se začalo mírně opomíjet cvičení Bunkai (aplikací)

Tyto změny představují tak trochu konec „pravého“ okinawského umění sebeobrany. V následujících letech se japonští mistři ostatních bojových umění začali stále více zajímat o okinawské karate. Pravděpodobně proto, že politické uvolnění feudalizmu vnímali jako vhodnou dobu k odkrytí okinawského dědictví. Mistr Funakoshi začínal v tomto dění hrát stále významnější roli.

V r.1916 odjel mistr Funakoshi do japonského Kyota [Kjóta] a uspořádal tam ukázku karate s poměrně velkým ohlasem publika. Další krok k odhalení okinawského bojového umění nastal v r.1921, kdy Okinawa Shobu Kai [Šobu Kaj] obdržela pozvání od japonského ministerstva kultury, aby představila okinawské umění u příležitosti přehlídky bojových umění v Tokiu. Toto poslání bylo nejprve bráno se smíšenými pocity, ale nakonec souhlasili s ukázkou, a současně při této příležitosti chtěli vyslat karate do světa jako „okinawské poselství míru“.

Ovšem naskytla se zde další otázka: Kdo bude nejlépe okinawské umění reprezentovat? Podle okinawských mistrů by to měl být člověk, který se dobře vyzná jak v okinawské, tak i v japonské kultuře a jazyku, a také jeho bojové schopnosti musí být na vysoké úrovni. Po dlouhých poradách velkých mistrů padla volba na Funakoshiho. Mistr Gishin Funakoshi byl znám jako muž jemného charakteru a dovedl bojové umění na vysokou úroveň. Kromě toho byl mistrem verše a kaligrafie, stejnou měrou zběhlý v jak v japonském jazyku, tak i v okinawské kultuře.

Ukázka se uskutečnila 6. března 1921 a měla obrovský ohlas. Také nikdo neočekával, že to pro mistra Funakoshiho bude cesta bez návratu, a zasvětí svůj život rozvoji karate nejen v Japonsku, ale i vysíláním mistrů karate do světa.