Karate-do v Číně

Pro obyčejného člověka znamená karate jen bílé kimono a skupinku lidí, jak do sebe buší a kopou v tělocvičně. Ovšem pravý význam tohoto starodávného umění není jen v kapkách krve a zlomených rukou, je to daleko více cesta člověka za poznáním sebe sama.

V tomto článku se Vám pokusíme nastínit karate od jeho prvních dochovaných pramenů až k jeho rozšíření do Japonska a dále jeho následného rozmachu po celém světě.

Historie jednoho z nejkomplexnějąích a nejmocnějších bojových umění se datuje hluboko do čínské minulosti. Předchůdcem okinawského bojového umění bylo nám tak známé čínské kung-fu.

Pravděpodobný vývoj kung-fu začal v r.523, když se do legendárního Shaolinského kláštěra (vybudován císařem Hsio-wen v r.474 v provincii Henan [Chenan]) uchýlil indický mnich Bódhidharma (v jap. Daruma) – 28. následovník Buddhy. Bódhidharma byl přímo znechucen, když viděl zlenivělé mnichy. Začal proto velmi usilovně studovat pohyby zvířat a jejich bojové dovednosti. Následně vymyslel 18 bojových schémat, ze kterých se odvozují dnešní techniky. Po jeho smrti bylo těchto 18 pohybů rozšířeno na 72 pohybů. Jeho následovníci rozvinuly tyto pohyby až na úctyhodných 170. Shaolinské kung-fu je též označováno jako box Mnišské pěsti.

Bódhidharma přinesl do Číny mimo jiné i buddhismus, zen a do výchovy mnichů zařadil i dechová cvičení.
Shaolin byl několikrát vypálen vládou (naposledy v r.1674), snažící se zničit jakýkoliv zdroj protivládních aktivit provozovanými odbojnými mnichy, jež se v něm zdržovali. Vždy ale několik mnichů přežilo a následně se rozutekli po celé Číně.

Dalším významným místem rozvoje bojového umění bylo město Fuzhou [Fu-čou], které se nacházelo v provincii Fujijan [Fu-čien]. Do Fuzhou přicházela z Okinawy řada budoucích mistrů, kteří se zde zdokonalovali v použití prázdných rukou, ale i v boji se zbraní. Ve Fuzhou se s největší pravděpodobností vyučoval styl Bílého jeřába, který vznikl někdy začátkem 18. století díky dceři jednoho z uprchlých shaolinských mnichů. To, že se styl Bílého jeřába přenesl na Okinawu, potvrzuje i mistr Miyagi Chojun [Mijagi Čodľún], přímý žák mistra Kanryoa Higashiony [Kánrya Higašiony]. Ten se zasloužil o rozvoj bojového umění v oblasti Naha (město na Okinawě) a napsal ve své knize Přehled karatedo: „Jediné, čím si můžeme být určitě jistí je, že styl kung-fu byl v r. 1828 přenesen z Fuzhou na Okinawu a sloužil jako rozvoj pro Goju-ryu kempo karatedo [Godžu-rjú kempó karatedó]“.

Ve Fuzhou studovala řada významných mužů, jež jsou považováni za nejlepší mistry „starého“ karate. Byli to např.: Kanryo Higashiona, chikudun pechin [čukudun pečin], Bushi [buši] Sakugawa, Bushi Matsumura Sokon, který je považován za okinawského Miyamoto Musashiho [Mijamuto Musašiho], což byl nejslavnější japonský samuraj, dále Uechi Kanbun [Ueči Kanbun] – zakladatel Uechi-ryu karatedo [Ueči-rjú karatedó], a mnoho dalších.

 

 

Reagovat