Cesta válečníka

Hlavním cílem v životě člověka, jenž se považuje za válečníka, by měla být neustálá myšlenka na smrt, přítomná v mysli dnem i nocí, od počátku roku až k jeho konci.

Pokud jsi schopen v každé situaci myslet na smrt, pak jistým způsobem naplňuješ cesty věrnosti a všedních povinností vůči své rodině i svému pánovi. Stejně tak ti bude umožněno vyhnout se myriádám neštěstí a pohrom, budeš fyzicky zdatný a zdravý, a navíc můžeš očekávat dlouhý život. Upevní se také tvůj charakter a poroste hodnota tvé osobnosti.

Veškerý lidský život je vlastně totožný s večerní rosou a ranním mrazem, přičemž je brán jako cosi velmi křehkého a pomíjivého. A pokud se toto přirovnání dá spojit s životy obyčejných lidí, pak lze říci, že život válečníků je ještě křehčí a riskantnější a jeho existence mnohdy bývá i záležitostí pouhého okamžiku.

V případě, že lidé vezmou za své přesvědčení o dlouhém životě bez možnosti předčasné smrti, pak kdykoliv může přijít něco neočekávaného i navzdory jejich jistotě, že budou věčně vykonávat svoji práci a starat se o svoji rodinu. Kdykoliv pak mohou propadnout a zklamat při výkonu práce, a stejně tak i v péči o své rodiče.

Když ovšem zjistíš, že si životem na tomto světě nemůžeš být jistý ani na krátký okamžik, pak každodenní přijmutí rozkazu od pána či každý pohled na tvé rodiče ti vždy připomene, že tato chvíle může být tou poslední. Tím pádem není možné, aby se z tebe stal člověk nepozorný a lhostejný, jak vůči pánovi tak i rodičům. A to je to, co nazývám naplněním cesty věrnosti a všedních povinností, zatímco myšlenka na smrt by měla být stále s tebou.

V případě, že jsi chopen na smrt zapomenout a stát se lhostejným vůči lidem, nemůžeš být ani obezřetným vůči záležitostem všedního života.

Kdykoliv pak můžeš říci něco nevhodného cizímu člověku, a dostat se tak do hádky, nebo můžeš bojovat za věc, kterou je lépe ignorovat, a dostat se tak do sporu. Můžeš se i potulovat po místech, která ti nejsou určena, prodírat se zde davy lidí a narazit na nějakého hlupáka, jenž tě zatáhne do zbytečných potíží. Stejně tak můžeš ztratit svůj vlastní život, přivodit špatnou pověst svému pánovi nebo ublížit svým rodičům. Všechny tyto problémy plynou z nepozornosti a ignorování myšlenky na smrt. Se stálou myšlenkou na smrt můžeš mluvit a odpovídat na otázky ostatních lidí, a přitom stále chápat váhu a důležitost každého slova, tudíž se ti nemůže stát, že by ses bezdůvodně zapletl do nedůležitých hádek a sporů. Stejně tak tě nenapadne chodit na pochybná místa – ani když budeš pozván – a tím se vyhneš možným nesnázím. A toto je způsob, jak nechat kolem sebe míjet ony myriády neštěstí a pohrom, a přitom si být stále vědom možnosti smrti.
V případě, že lidé vezmou za své přesvědčení o dlouhém životě bez možnosti předčasné smrti, pak kdykoliv může přijít něco neočekávaného i navzdory jejich jistotě, že budou věčně vykonávat svoji práci a starat se o svoji rodinu. Kdykoliv pak mohou propadnout a zklamat při výkonu práce, a stejně tak i v péči o své rodiče.Když ovšem zjistíš, že si životem na tomto světě nemůžeš být jistý ani na krátký okamžik, pak každodenní přijmutí rozkazu od pána či každý pohled na tvé rodiče ti vždy připomene, že tato chvíle může být tou poslední. Tím pádem není možné, aby se z tebe stal člověk nepozorný a lhostejný, jak vůči pánovi tak i rodičům. A to je to, co nazývám

naplněním cesty věrnosti a všedních povinností, zatímco myšlenka na smrt by měla být stále s tebou.V případě, že jsi chopen na smrt zapomenout a stát se lhostejným vůči lidem, nemůžeš být ani obezřetným vůči záležitostem všedního života.Lidé všech společenských tříd, nižších i vyšších, se neustále přejídají, příliš mnoho pijí a příliš často se oddávají svým touhám, to vše v nejvyšší možné míře, přičemž na přítomnost smrti v tomto světě ani nevzpomenou. Způsob tohoto života vyčerpává jejich organismus, a proto většinou umírají pozoruhodně brzy. Život s neustálou myšlenkou na smrt, a to i v období mládí, umožňuje válečníkovi se bez potíží sám o sebe postarat. Může si sám stanovit dávky jídla a pití, zdržovat se svých tužeb a chovat se obezřetně vůči okolnímu světu. Výsledkem je pak fyzická zdatnost, zdravý a dlouhý život.

Pokud nabudeš přesvědčení, že na tomto světě zůstaneš po dlouhý čas, objeví se ve tvém životě různá přání i potřeby, a ty si pak život bez nich nebudeš umět ani představit. Budeš chtít to, co mají ostatní, budeš lpět na svém majetku a neustále počítat.

Ale v případě smíření se se smrtí tvoje žádostivost přirozeně slábne, a v návaznosti na to se samozřejmě utlumují i hrabivé, sobecké zlozvyky. Tímto způsobem se tvůj charakter upevní, zdokonalí a tvá osobnost poroste.

Nyní je tu ale otázka, jak udržet toto vědomí smrti neustále v mysli. Stále jen sedět na jednom místě a po celý den čekat na smrt, jako činil mnich Shinkai z knihy Tsurezuregusa od Yoshidi no Kenkó, je vhodné opravdu jen pro lidi v klášteře, ale není to v souladu s myšlenkami a záměry praktikování bojových umění. Pokud zaujmeš postoj podobný životu mnicha, věrnost a všední povinnosti vůči tvému pánovi i rodičům budou opomenuty a zanedbány a tvá profesionalita se ztratí.

Hlavním cílem života válečníka je každodenní vykonávání všech životních povinností. A teprve poté, během svého volného času, kdy mysl není ničím zaměstnána, můžeš přemýšlet o smrti a přivykat její podstatě. Říká se, že velký hrdina Kusunoki Masashige často radil a zdůrazňoval svému synovi Masayukimu myšlenku – „Vždy si buď vědom smrti.“

A to je vše pro začátek na vysvětlenou novým studentům válečných umění.